Galaxie
Galaxie
Galaxie je obrovský systém hvězd, mezihvězdného prachu, mezihvězdného plynu a nezářivé hmoty. Systém je vázaný vzájemnou gravitací složek. Naše Galaxie (na obloze viditelná jako pruh podél ekliptiky - nazývané jako Mléčná dráha) je jedna z galaxií, pouze ji vidíme z vnitřku - od Slunce. Ostatní galaxie se nám jeví na obloze jako mlhavé obláčky. Proto byly dlouho považovány za mlhoviny. Hrubý odkad ukazuje, že se v pozorovaném vesmíru (do vzdálenosti 10 miliard let) vyskytuje až 120 miliard galaxií.
ROZDĚLENÍ GALAXIÍ
Galaxie rozdělujeme do tří základních typů, a to do spirálních, eliptických a nepravidelných (takzvaně irregulárních). Tímto základním rozdělením můžeme katalogizovat veškeré známé galaxie, ale pro přesnost se tyto tři hlavní skupiny dále dělí na menší celky, aby už z uvedeného označení bylo patrné, jak galaxie vypadá a jaký má tvar.
Za prvé jsem uvedla SPIRÁLNÍ galaxie. Jsou to galaxie, ve kterých jsou hvězdy seřazeny do jednoduchých či složitějších spirál, přičemž spirální ramena jako by vyvěraly přímo z jádra galaxie. Galaxie, které mají tento tvar, označujeme písmenem S a mluvíme o takzvaném typu S. Dále tuto skupinu rozdělujeme podle bohatosti spirální struktury na typy 0, a, b, c, d. Dále se od typu S odvozuje ještě spirální galaxie s příčkou, kde spojnice mezi spirálními rameny má tvar krátké úsečky. Tyto galaxie se označují písmeny SB. Do této skupiny patří i naše galaxie Mléčná dráha.
Dalším rozšířeným typem galaxií jsou galaxie ELIPTICKÉ, které značíme písmenem E a mluvíme o takzvaném typu E. Tyto galaxie mají na fotografiích oválný tvar bez vnitřní struktury a jsou složeny z hvězd, které mají převážně malý podíl plynu a prachu. Rozdělujeme je podle stupně zploštění oválu a ten pak vyjádříme číslicemi 0-7. Pro ukázku například E1 je velice málo zploštělá a galaxie typu E6 je hodně zploštělá. Mezi tyto galaxie patří jak malé galaxie trpasličích rozměrů, tak i největší známé útvary ve vesmíru, takzvané obří galaxie.
Třetí skupinou jsou galaxie IRREGULÁRNÍ neboli nepravidelné, které nemají jak spirální strukturu, tak ani pevně ohraničený konec a u kterých je těžké určit, kde končí. Typickým příkladem takovéto galaxie je nám nejbližší galaxie Malé a Velké Magallenovo mračno. Značíme je písmeny Irr. Nejlépe tyto galaxie vysvětlí zde uvedená fotografie.
To by bylo o typech galaxií asi všechno. Jen na závěr ještě poznámka, že není znám důvod, proč se jedna galaxie změní na spirální či na nepravidelnou. Tento proces zatím není známý a nemáme ani ponětí, co nakonec vede ke vzniku určitého typu galaxie. Musíme doufat, že budoucí generace problém vyřeší.
VZNIK HVĚZD
Vše začalo už strašně dávno, kdy byl vesmír poměrně mlád, ale dovoloval již slučování atomů. V této době byl vesmír vyplněn prachem a plynem ještě se nenarozených hvězd. V této kolébce, v níž se hvězdy počaly rodit, došlo k tomu, že se počal prach a plyn pozvolna slučovat, houstnout, kondenzovat, kumulovat se do větších oblastí atd., čímž dal podnět ke vzniku mezihvězdného zárodku budoucí hvězdy první generace, která vzniká následovně. Drobná zhuštěnina směsi plynu a prachu začne na okolí působit tlakem záření. (Každý elektron, proton, či neutron vyzařuje určitý druh záření, jenž je nepatrně hmotný. V lidském měřítku je toto záření více než zanedbatelné, ale při takto malých rozměrech měl významný faktor.) Toto záření vykonávalo na okolí tlak a tím dávalo do pohybu okolní tělíska, jež se začala postupně srážet a spojovat. Až později došlo k tomu, že gravitační síla převzala rozhodující faktor na vzniku hvězdy při dosažení potřebné hmotnosti.
Když gravitační síla převezme rozhodující vliv na tvorbě nové hvězdy, začnou se v nitru zárodku uplatňovat další fyzikální zákony, podle nichž dochází ve stále se zvětšující "kouli" ke zvyšování teploty, což je zapříčiněno stále se zvětšujícím tlakem, který začne stlačovat látku uvnitř "koule" stále více k sobě a zhušťovat ji tak do menšího objemu. Dále se s rostoucí teplotou uvnitř zárodku začne zrychlovat i pohyb jednotlivých atomů a molekul, který zapříčiní vznik "nečistot", které zabraňují, aby se vznikající hvězda rozpadla vlivem zvětšujícího se záření, které vzniká jako vedlejší produkt stále rostoucí teploty. Tento paradox se dá přirovnat k naší ledničce, kde když chceme, aby chladila, musíme v ní vlastně zatopit. V zárodku vznikající hvězdy slouží jako toto chladící zařízení takzvané Maserové záření. Což vede ke vzniku prvotních hvězd tzv. Protohvězd.
Hvězdy
Hvězdy jsou ohromné zářící koule horkého plynu, které svítí, protože hoří. Hluboko v jejich nitrech se slučují atomy vodíku a vzniká tak hélium. Při této jaderné reakci vzniká tolik energie, že teplota ve středu hvězdy může dosáhnout miliónů stupňů a způsobuje, že povrch jasně září. Hvězda žhne a vydává světlo, teplo, rádiové vlny a další druhy záření, dokud se nespotřebuje vodík. Většina hvězd je přibližně stejné velikosti jako naše Slunce, které má průměr 1,4 miliónů km. Některé obří hvězdy, jako například Aldebaran, jsou ale 20 krát až 100 krát tak velké. Existují také drobné hvězdy. Některé trpasličí hvězdy jsou menší než Země. Neutronové hvězdy mohou mít průměr jen 15 km. Dnešní astronomové rozeznávají 88 souhvězdí a jasnější hvězdy v každém z nich označují řeckými písmeny. Nejjasnější hvězda v souhvězdí Kentaura je tedy Alfa Centauri. Hvězdy dělíme na žluté a bílé trpaslíky, obry, veleobry, nadobry a podobry.