Počátky novodobého zkoumání, první novodobý astronomové
PRVNÍ ŽIVÝ TVOR VE VESMÍRU
Dne 3. listopadu 1957 se podařilo Sovětskému svazu dosáhnout dalšího prvenství na poli dobývání vesmíru. Tímto prvenstvím se stalo vyslání prvního živého tvora do vesmíru. Prvním tvorem ve vesmíru se stal "sovětský" pes (přesněji fena) Lajka. Na oběžnou dráhu Země byla vyslána v raketě typu Sputnik, která před tím vynesla i první sondu do vesmíru. Přesněji se jednalo o raketu Sputnik 2.
Sovětům se tak podařilo dokázat, že cesta člověka do vesmíru je možná a bezpečná, což byl poslední rozhodující důkaz, který stál mezi cestou člověka do vesmíru. O tři roky později byl pak tento sen naplněn, když byl do vesmíru vyslán první člověk, který se jmenoval Jurij Gagarin.
A na závěr bychom si měli povědět, že se Lajka zpět na Zem nevrátila a ani vrátit neměla. Rusové v té době neměli techniku návratu zvládnutou. Podle "oficiálních" údajů žila Lajka na oběžné dráze ve Sputniku 2 přes pět dní - někdy se uvádělo přesnější 5,5 dne. Potom byla bezbolestně usmrcena přerušením dodávky kyslíku. Podle informací, které však zazněly na letošním Kosmonautickém kongresu v Houstonu, zemřela Lajka již několik hodin po startu na přehřátí organizmu a na stres.
SPUTNIK 1 - PRVNÍ POZEMSKÁ SONDA
Prvním tělesem, které kdy bylo vysláno člověkem do vesmíru, byla sovětská umělá družice, která nesla označení Sputnik 1. Stalo se tak v noci 4. října 1957 na kazachstánském (dříve sovětském) kosmodromu Bajkonuru v Tjurtamu. (Leží 275 kilometrů východně od Aralského moře.)
První umělá družice lidstva nesla oficiální označení Družice 1957 Alfa 2, či známější jméno Sputnik respektive Sputnik 1. Tato sférická družice měla hmotnost 83,6 kilogramů, její průměr byl 58 centimetrů a životnost byla 92 dní. Nadobro se odmlčela 4. ledna 1958. Lidé po celém světě si mohli vyslechnout její rádiové pípaní, které neustále na své cestě vysílala. Nejblíže Zemi na své cestě byla 228,5 kilometrů a nejdále pak na 946 kilometrů. Okolo Země se pohybovala rychlostí 28 565 kilometrů. Do vesmírného prostředí byla vynesena 29,17 metrů dlouhou raketou SL-1, která byla zkonstruována pod vedením bývalého vězně gulagu Dr. Sergeje Pavloviče Koroljova.
Start sondy přinesl mnoho převratného do světa na konci 50. let. Prvenství při vypuštění družice znamenalo pro Sověty nejen obrovský technický, ale převážně propagandistický úspěch. Po prvenství Američanů ve výrobě atomové bomby se tak dostal sovětský technický pokrok na vrch. Z vojenského pohledu se jednalo o druhý šok, jelikož nyní byli Sověti schopni dopravit atomovou bombu kamkoliv na povrchu planety. A tak se stalo, že se naplno rozhořely závody v dobývání kosmu. Američané odpověděli poměrně brzo v únoru příštího roku, vypuštěním sondy Explorer 1.
Tvar Sputniku byl následující. Jednalo se o hliníkovou kouli, ze které vyčuhovaly čtyři sklápěcí antény, kterými se vysílal pípavý signál na povrch planety. Jeho vyslání mělo pět hlavních cílů. 1) Vyzkoušet možnosti, kterak dopravovat satelity na oběžnou dráhu Země. 2) Prozkoumat horní vrstvy atmosféry. 3) Vyzkoušet rádiové a vizuální prostředky pro přenos signálu. 4) Prezentovat vyspělost Sovětského svazu a 5) Přinést další data pro stavbu nových satelitů.
PRVNÍ ČLOVĚK VE VESMÍRU - JURIJ GAGARIN
V tom pradávném čase se psalo datum 12. dubna 1961, 9 hodin a 6 minut, když se zažehly startovací trysky, které začaly chrlit horký plyn ven z komory a hnát tak Vostok 1 směrem vzhůru společně s Juriem Gagarinem na palubě. Tento start vstoupil do historie jako první start rakety s lidskou posádkou, čímž se konečně splnil pradávný sen člověka a to cestovat do vesmíru.
Samotný let rakety probíhal tak, že Gagarin byl vystřelen po balistické křivce do kosmického prostoru. Jeho 108 minut trvající pobyt ve vesmíru dokázal to, že člověk je schopen přežít ve stavu beztíže. Na konci cesty byla raketa opět mikro-gravitací stažena na zemský povrch, kde bezpečně (pomocí padáků) přistála v sovětské provincii Saratov. Během své cesty do vesmíru oběhl Gagarin na palubě Vostoku 1 jedenkrát Zemi. Okolo Země se proháněl rychlostí 27 400 kilometrů za hodinu. V nejvzdálenějším bodě se dostal na 327 kilometrů od Země. Gagarin neměl možnost let nijak řídit, jelikož raketa byla řízena počítačem, který dostával rádiové signály z pozemského řídícího střediska. Řízení bylo zamčeno, ale v případě nouze měl Gagarin možnost použít bezpečnostní klíč a převzít manuální řízení.
Jurij Gagarin se narodil 9. března 1934 v městě západně od Moskvy v Rusku (dříve samozřejmě v SSSR). Jeho otec byl truhlář. Prvních šest let chodil do místní školy, ale poté odešel studovat na technickou střední školu. Po skončení střední školy v roce 1949 odešel studovat na vojenskou školu, která se jmenovala Vyšší Orenburgská letecká škola. V roce 1955 vstoupil Gagarin do Ruských leteckých sil a v roce 1957 zakončil studia na letecké akademii. Poté se stal zkušebním stíhacím pilotem. V roce 1960 se rozhodl přihlásit na kosmický program, který zahrnoval kosmonautický výcvik, jenž mu umožňoval stát se prvním z kosmonautů. Gagarin se připravoval společně s 19 dalšími kandidáty (jeho náhradník byl German Titov, který byl i při jeho cestě autobusem k raketě připraven okamžitě usednout na jeho místo).
Po jeho úspěšném letu se stal Jurij Gagarin celosvětovou osobností, což vedlo i k tomu, že se v roce 1963 rozhodla sovětská vláda po něm pojmenovat výcvikový tábor kosmonautů. Během svého života po letu se Gagarin podíval snad do všech zemí světa, kde sklízel obrovský úspěch a obdiv. Jeho cesty vedly do Japonska, Německa, Francie, všech svazových republik a také do Česka. Utajovanou skutečností Gagarinova života je ale fakt, že se po letu stal alkoholikem, což lze za daných okolností pochopit. Pro Sovětský svaz se stal Gagarin příliš cenou osobností, než aby mohl znova letět do vesmíru, čímž umřel Gagarinův největší sen, vrátit se mezi hvězdy. Není se tedy co divit, že začal hledat východisko na dně láhve. (Na druhou stranu tomu zajisté pomohly i oficiální návštěvy, kde se vždy pronášel ten či onen přípitek na jeho zdraví.)
Jurij Gagarin zemřel za záhadných okolností 27. března 1968 při nehodě letadla UTI-MIG-15, které sám pilotoval na cvičném letu spolu s instruktorem nedaleko Moskvy. V době jeho smrti začínal Gagarin opět procházet výcvikem, který ho měl připravit na jeho druhou misi. Dodnes není jeho smrt věrohodně vysvětlena a tak se není co divit, že vzniklo několik teorií o jeho smrti. Někdo věří, že byl zavražděn tajnou službou KGB. Jiní, že zinscenoval vlastní smrt, aby mohl žít opět v tajnosti jako normální člověk. Podle "nejpravdivější" teorie se dostal Gagarin do letové hladiny jiného letadla, po kterém zde zbyly vzduchové víry, které vystřelily Gagarina směrem k zemi. Ať je pravda ta či ona, svět toho dne přišel o skvělého muže, který se stal průkopníkem na cestě ke hvězdám. Na uctění jeho památky byl na Měsíci po něm pojmenován kráter.
PRVNÍ ŽENA VE VESMÍRU - VALENTINA TĚREŠKOVOVÁ
V roce 1963 došlo na poli dobývání kosmu k další historické události, a to k prvnímu letu ženy do vesmíru. Stalo se tak 16. června 1963, když se k obloze vznesl Vostok 6 řízený Valentinou Těreškovovou. Její let trval tři dny. Můžeme se nyní přít, zdali její let měl prezentovat rovnoprávnost žen v Sovětském svazu či jestli jen chtěli Sověti dosáhnout dalšího cenného prvenství.
Start rakety proběhl dne 16. června a přistání pak o tři dny později, a to dne 19. června 1963. Vostok 6 startoval z kazachstánského kosmodromu Bajkonur. Během letu oběhla Valentina 48× naší planetu. Přesná doba jejího letu je 70,8 hodiny. Z paluby Vostoku vysílala živý rozhovor, který byl vysílán po celém Sovětském svazu. Společně s Vostokem 6 se ve vesmíru nacházel i Vostok 5, kolem kterého Valentina proletěla ve vzdálenosti pouhých 5 kilometrů během jednoho ze svých oběhů okolo planety. Podobně jako Gagarin se i Valentina při přistání katapultovala.
Valentina Vladimirovna Nikolajeva Těreškovová je narozena v západním Rusku v obci Masslenikovo dne 6. března 1937 jako druhé dítě ze tří. Její otec byl traktorista a matka pracovala v textilním podniku. Valentina začala chodit do školy v roce 1945 ve věku devíti let. Po skončení základní školní docházky v roce 1953 okamžitě nastoupila do práce a to přesněji také do textilního podniku jako její matka, avšak ani práce nezabránila Valentině nadále studovat a to aspoň prostřednictvím korespondenčních kurzů.
Valentina se již od útlého věku zajímala o parašutismus a létání. Oba dva sny si v dospělosti splnila, jelikož se stala parašutistkou-amatérkou a studovala pilotáž. Tyto dva faktory se pak staly rozhodujícími při její kvalifikaci na kosmonautku v roce 1962, ve které se o místo první ženy "utkala" se třemi dalšími uchazečkami (i když i ostatní ženy prodělaly kosmonautický výcvik, ani jedna z nich do kosmu nikdy neletěla).
Po návratu byla Valentina prohlášena za Hrdinku Sovětského svazu a byla jmenována do vysoké stranické funkce, což byla jedna z věcí, která jí zamezila znovu letět do vesmíru (druhou byla neochota pohlavárů riskovat její život při letu z důvodu propagandy). V roce 1963 se Valentina provdala za sovětského kosmonauta Andriana Nikolajeva a o rok později se ji narodila dcera Elena, která se tak stala prvním dítětem, které mělo oba rodiče v kosmu (Elena se stala doktorkou). Valentina se s Andrianem v roce 1980 rozvedla.
Valentina se později stala oficiální mluvčí Sovětského svazu a za tuto službu byla odměněna Zlatou medailí za mír, kterou jí daly Spojené národy. Roku 1975 zavítala Těreškovová na návštěvu do královského města Písku, kde si prohlédla textilní závod Jitex.