Slunce a jeho oběžnice
SLUNCE
Slunce (neboli Sol) je pro nás nejdůležitější a také nejbližší hvězda, protože je to náš životodárce, jenž nám poskytuje energii a světlo, které potřebujeme pro náš život. Slunce, ať se to zdá divné, není nijak zvláštní hvězda. Spíše naopak, je to hvězda, dalo by se říci tuctová, která by pro případného návštěvníka, který by přilétal do naší galaxie, neznamenala nic víc, než další bezvýznamný bod na hvězdné mapě.
POZOR: NIKDY SE NEDÍVÁME PŘÍMO DO SLUNCE A UŽ VŮBEC NE DALEKOHLEDEM NEBO TRIEDREM. VŽDY JEN S POMOCÍ OCHRANNÝCH BRÝLÍ!!! MOHLI BYCHOM OSLEPNOUT!
Slunce leží asi 10 kiloparseků od jádra naší galaxie, v prostoru mezi dvěma spirálními rameny. Jeden oběh kolem středu galaxie mu zabere asi 250 miliónu let. Slunce je poměrně málo svítivá hvězda, která se nachází v hlavní posloupnosti na pořadí G2. Podle výpočtů jsme došli k názoru, že Slunce vzniklo někdy před 4,6 miliardami let. Původní poloměr hvězdy byl o něco menší než je dnes, a to 666 000 kilometrů, dnes je tato velikost rovna 696 000 kilometrům. Také jeho svítivost byla menší - 2,8 .10 na 26. wattů, kdežto dnes je tato svítivost rovna číslu 3,9 . 10 na 26. wattů. Energie, kterou Slunce vydává, vzniká z větší části, a to z 97% proton-protonovou reakcí a zbytek připadá na CNO reakci. Hmotnost Slunce je asi kolem 2 000 kvadriliónu tun, což je nepředstavitelné číslo, ale pro názornost je to asi 109× hmotnost Země. Našemu Slunci zbývá ještě asi kolem 5 miliard let života a tím pádem i 5 miliard let života na Zemi, pokud se nestane nic jiného. Minimální úniková rychlost ze Slunce je asi 618 kilometrů za vteřinu, kdežto ze Země je to pouze 11 kilometrů za vteřinu. Rotace Slunce je celkem zajímavá. Slunce se otočí kolem své osy na rovníku jednou za 25 dní a na pólech jednou za 36 dní. Jak je vidět Slunce se otáčí mnohem rychleji na rovníku než na pólech, což má za následek výměnu vodíku, jenž je potřeba v jádře. Průměrná teplota na povrchu Slunce je 6 000 stupňů Celsia a v jádře Slunce vzrůstá teplota asi až na 13 milionů stupňů Celsia.
Slunce je složeno z: 71% vodíku, jenž je hlavní palivo hvězdy a který se přeměňuje na další prvek, a to na hélium, které je zatím zastoupeno 27%, 0,061% připadá na kyslík, 0,030% patří uhlíku, dusík je zastoupen 0,0084%, neon se nachází v 0,0076%, dalším prvkem, který je obsažen ve Slunci, je železo, to v poměru 0,0037%, pak se zde nachází v 0,0085% ostatní prvky.
Slunce je obrovská plynná koule hořících plynů, které ale nehoří jako oheň na Zemi, ale jako při výbuchu vodíkové pumy. Při tomto procesu vzniká jak světlo, tak i teplo, díky kterému se na Zemi daří životu. Při tomto procesu ztrácí Slunce každou vteřinu asi 4 milióny tun ze své hmotnosti. Slunce vysílá tuto energii všemi směry a při tomto výkonu získává každý čtverečný metr na Zemi, který je ozařován Sluncem, více než jeden kilowatt energie. Naše hvězda také vysílá mnoho druhů záření, která jsou nepostřehnutelná naším okem, ale která se dají změřit na obou koncích spektra. Kolem Slunce se také nacházejí nebezpečné radiační pásy, které by člověka zabily při delším pobytu v jejich okolí.
Na Slunci probíhá také mnoho reakcí, například se zde nacházejí sluneční skvrny, což jsou vlastně chladnější místa na Slunci, kde se teplota pohybuje "pouze" okolo několika tisíců stupňů. Podle nejnovějších výzkumů by se mohla nacházet na těchto místech voda (!). Sluneční skvrny mívají obrovské rozměry třeba okolo rozměrů planet a zdá se, že se tyto skvrny pravidelně opakují v cyklu 11 let. Přesná příčina jejich vzniku je zatím neznámá, ale nejspíš jsou vytvářeny magnetickým polem Slunce.
Dalším zajímavým jevem na Slunci jsou erupce. Jsou vlastně výrony sluneční hmoty do volného prostoru. Při těchto explozích uniká ze Slunce obrovské množství atomových částic, které mohou zasáhnout Zemi a závažně tak narušit stav ozónové vrstvy na naší planetě. Díky těmto explozím je také možné vidět mnohem hezčí polární záři. S tímto jevem úzce souvisí i sluneční vítr, což je pojem pro "vítr" unikající od Slunce, který má určitou rychlost. Jedná se vlastně o tok fotonů a jiného záření, které má určitou sílu a schopnost tahu. Díky tomuto větru by bylo možné postavit takzvanou "sluneční plachetnici", což bude kabina, za kterou by se rozprostírala obrovská tenká fólie, která by pomalu, ale jistě a hlavně nepřetržitě poháněla toto plavidlo, díky dopadajícímu slunečnímu větru. Tato teorie není sci-fi, ale objektivní vědecká teorie.
Kolem Slunce obíhá devět planet, které jsou rozděleny na vnitřní a vnější podle jejich vlastností. Do rodiny Slunce patří dále také Pás asteroidů, který se rozkládá mezi Marsem a Jupiterem, pás komet za Plutem a další. Do roku 1998 bylo Slunce jedinou hvězdou, u které byly známy planety. Po roce 1998 tomu již tak není a je známo několik desítek hvězd, které mají ve svém okolí planety.