Významní astronomové, jejich omyly
Významní astronomové, jejich omyly.
Vyvrcholením alexandrijské astronomie bylo utvoření poměrně dokonalé teorie pohybu planet v rámci geocentrické světové soustavy. Podrobný výklad této soustavy podal Klaudios Ptolemaios (asi 85-166 n. l.) v díle Almagest (původní název Megalé syntaxis - Velká stavba, v latině Almagestum). Ptolemaios přijal ve svém díle, majícím 13 svazků, Aristotelův názor o výsadním postavení Země ve vesmíru. Základní tvrzení Ptolemaiovy geocentrické světové soustavy: 1. Země je koule; 2. Země je ve středu nebeské sféry; 3. Země nevykonává žádný postupný pohyb; 4. všechna nebeská tělesa se pohybují tak, že jejich pozorovaný pohyb můžeme vysvětlit zákony kruhového pohybu; 5. planety se pohybují po epicyklech, jejichž středy obíhají okolo Země po větších kružnicích - deferentech; 6. středy oběžných epicyklů Merkuru a Venuše se pohybují vždy ve směru Slunce; 7. Mars, Jupiter a Saturn vykonávají oběh po svých epicyklech právě za jeden rok; 8. dráha Slunce a Měsíce je vzhledem ke středu Země položená excentricky.
Galileo Galilei (1564 až 1642)
Navázal na Koperníka. Tento italský fyzik, astronom a matematik po studiích mechaniky a pohybu hmoty vyučoval 18 let na univerzitě v Pise. V Pise zkoumal volný pád. Jeho základní dílo o mechanice vyšlo roku 1638. Matematicky formuloval některé zákony mechaniky, jako první pozoroval dalekohledem (sestrojil ho 1610) krátery na Měsíci a 4 měsíce Jupitera. Odvolal heliocentrický názor.
Johannes Kepler (1571 až 1630)
Německý astronom, fyzik a matematik. Zastánce heliocentrické soustavy. Působil na dvoře Rudolfa II. v Praze. Kepler odvodil tři tzv. Keplerovy zákony, kterými se řídí pohyb planet:
První Keplerův zákon: Planety se pohybují kolem Slunce po elipsách, které jsou málo odlišné od kružnic, v jejichž společném ohnisku je Slunce.
Druhý Keplerův zákon: Obsahy ploch opsaných průvodičem planety za jednotku času jsou konstantní.
Bod P se nazývá perihélium (přísluní) a bod A afélium (odsluní). Rychlost planety v perihéliu je větší než rychlost planety v aféliu.
Třetí Keplerův zákon: Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet se rovná poměru třetích mocnin hlavních poloos jejich trajektorií:
kde a1e, a2 jsou délky hlavních poloos a T1, T2 jsou jejich oběžné doby kolem Slunce.
Keplerovy zákony lze použít i pro popis dalších těles, které se pohybují v gravitačním poli Slunce, např. umělých družic.
Dále tušil, že silové působení pole klesá se čtvercem vzdálenosti. Kepler nepovažoval Slunce za jednu z mnoha stálic. Ve spisku z roku 1611 se Kepler zabývá fyzikou krystalů. Pouhým pozorováním "šestihranného sněhu", po němž má spisek název, přišel Kepler na myšlenku souměrnosti a dokonce na to, že se sníh skládá z hustě stěsnaných koulí. Brzy se poznalo, že zákon nevyhovuje. Spis zůstal bez trvalého vlivu.
Giordano Bruno (1548 - 1600)
Italský renesanční filozof, bojovník proti křesťanským dogmatům, stoupenec Koperníkova heliocentrismu, kritik scholastiky, byl dlouho vězněm a nakonec upálen.